Po roce a půl v čele Ekonomické fakulty

Kam by se měla Ekonomická fakulta TUL v dalších letech posouvat?
Letní rozhovor s děkanem Markem Skálou otevírá témata budoucnosti studijních programů, umělé inteligence, kvality výuky, mladých akademiků, spolupráci s praxí i toho, co mu v poslední době na fakultě udělalo největší radost.

Rozhovorem provází Jan Jiří Drahota, který od července 2026 působí na Ekonomické fakultě TUL jako koordinátor marketingu a vnějších vztahů. Přichází z komerční sféry, kde se téměř deset let věnoval marketingu.

Při výběru témat rozhovoru jsme vycházeli z otázek dvou osobností, které se výrazně zapsaly do historie fakulty – profesora Jiřího Krafta a profesora Miroslava Žižky. V tomto duchu bychom rádi pokračovali i v dalších rozhovorech a zapojili například studentskou komoru nebo zástupce firem, které s fakultou spolupracují.

---

Dobrý den, pane děkane, děkuji, že jste si na rozhovor udělal čas. Než se pustíme do jednotlivých témat, mohl byste krátce představit osobnosti, z jejichž otázek dnešní rozhovor vychází?
Dobrý den, Jane, děkuji za pozvání. Obou profesorů si osobně i profesně velmi vážím.

Profesor Jiří Kraft vedl fakultu na přelomu tisíciletí, později působil jako prorektor Technické univerzity v Liberci a řadu let také jako vedoucí katedry ekonomie, jejímuž odbornému směřování vtiskl výraznou a dodnes patrnou stopu.

Profesor Miroslav Žižka byl děkanem fakulty v letech 2012 až 2020 a následně rovněž zastával funkci prorektora. Patří k výrazným představitelům oboru podniková ekonomika a k osobnostem, které dlouhodobě spoluutvářely tvář fakulty.

Oběma za jejich otázky upřímně děkuji. Pomohly otevřít témata, která přesahují každodenní chod fakulty a vybízejí k zamyšlení nad jejím současným i budoucím směřováním.

Atraktivita fakulty a demografie

V současnosti má fakulta uchazečů dostatek, do budoucna ale mohou vysoké školy znovu pocítit dopady demografického vývoje. Kde vidíte prostor pro další posílení atraktivity Ekonomické fakulty a pro oslovení uchazečů i mimo náš region?
Více než samotný počet uchazečů mě trápí jejich geografická struktura. Převážná část přichází z Libereckého kraje a přilehlých oblastí středních Čech, zejména z okolí Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště. Méně se nám daří oslovovat uchazeče z velkých českých měst a vzdálenějších regionů. Právě v tom vidím jednu z hlavních výzev.

Cesta podle mě vede především přes kvalitu a jedinečnost studijní nabídky. Chceme-li, aby student z Prahy, Brna nebo jiného vzdálenějšího regionu zvažoval studium právě v Liberci, musíme mu nabídnout něco, co jinde nenajde – program s jasným profilem, vysokou odbornou úrovní a dobrým renomé.

Mám pocit, že jsme v posledních letech možná až příliš opatrní při hledání nových studijních směrů. Osobně bych se nebál uvažovat mnohem odvážněji – například o větším propojení ekonomie a práva a vytvoření právně zaměřených studijních programů. Takový směr by podle mě mohl být zajímavý nejen pro studenty, ale i pro celý liberecký region. Nejde ale o zakládání nových programů za každou cenu. Potřebujeme hledat oblasti s potenciálem oslovit nové uchazeče a přivést do Liberce i studenty, kteří by o naší fakultě jinak neuvažovali.

V tomto směru s určitou dávkou obdivu sleduji Fakultu zdravotnických studií, která odvážně uvažuje o nových programech například v oblasti dentální hygieny, psychologie či fyzioterapie. Je v tom ochota vystoupit ze zavedeného rámce a hledat nové příležitosti. Myslím, že podobná odvaha by prospěla i nám.

Co kromě samotné studijní nabídky může být pro uchazeče důvodem zvolit právě naši fakultu?
Měli bychom sebevědoměji pracovat s tím, co už dnes patří k našim silným stránkám. Ekonomická fakulta není masová a její velikost umožňuje zachovat osobnější vztah mezi studentem, vyučujícím a institucí. Student zde není pouhým anonymním číslem.

Možná paradoxně vidím cestu k vyšší atraktivitě také ve vyšších, nikoli nižších nárocích. Prestiž vzdělávání nevzniká tím, že studium usnadníme, ale tím, že jeho absolvování bude mít skutečnou hodnotu. Náročnost a přívětivost přitom nejsou protiklady – studentům můžeme pomoci překonat rozdíly ve vstupních znalostech, ale současně musíme zachovat jasné akademické standardy.

Velký prostor vidím také v internacionalizaci. Dobrou zkušenost máme s double degree programy s německými partnery a tuto cestu bychom měli dál rozvíjet i prostřednictvím aliance RUN-EU. Pokud bych to měl shrnout: prestiž fakulty nelze vytvořit marketingem samotným. Musí stát na jedinečnosti studijních programů, kvalitě a náročnosti vzdělávání a osobním akademickém prostředí.

Jaký význam má dnes spolupráce v rámci Asociace děkanů ekonomických fakult?
Vnímám ji především jako užitečnou platformu pro vzájemné setkávání a diskusi. Děkani zde mohou otevřeně mluvit o problémech, které ekonomické fakulty společně řeší, sdílet své zkušenosti a hledat možná řešení.

Možnosti asociace přímo ovlivňovat vysokoškolskou politiku jsou podle mě nulové, protože hlavním partnerem vlády je reprezentace na úrovni rektorů. Její skutečný význam proto vidím především ve výměně zkušeností a vzájemné inspiraci.

"Prestiž vzdělávání nevzniká tím, že studium usnadníme, ale tím,
že jeho absolvování bude mít skutečnou hodnotu."

Umělá inteligence

Jak by podle Vás měla být umělá inteligence začleněna do výuky, akademické práce i běžného fungování fakulty? A kde vede hranice mezi jejím smysluplným využitím a situací, kdy už nahrazuje vlastní práci studenta?
Umělou inteligenci považuji za významný technologický krok. Akademická práce se proměňovala už s nástupem internetu a generativní AI je dalším krokem tohoto vývoje. Její velkou předností je schopnost převzít rutinní a časově náročné činnosti s nízkou intelektuální přidanou hodnotou. Základní princip se ale nemění: skutečnou myšlenkovou hodnotu musí do výsledku vložit člověk.

Nemyslím si, že by student mohl zadat téma kvalifikační práce umělé inteligenci a výsledný text následně vydávat za vlastní. Pokud mu ale nástroj pomůže s jazykovou a stylistickou úpravou textu, strukturováním materiálu, sumarizací zdrojů nebo rychlejším vyhledáním relevantní literatury, považuji to za legitimní a potřebnou digitální kompetenci. Student ale musí být autorem samotného myšlenkového konceptu práce – jejího záměru, argumentace a interpretace.

AI má velký potenciál také v administrativě. Řadu podkladů, s nimiž bych se dříve obracel na kolegy na děkanátu, lze dnes připravit rychleji a uvolněný čas věnovat činnostem, kde je lidská odbornost a úsudek nezastupitelný.

Druhou stranou je možnost zneužití. Setkává se s tím fakulta už dnes a mění AI i způsob, jakým bychom měli znalosti studentů ověřovat?
Ano. Krátce před letošním létem jsem řešil dva konkrétní případy – v jednom student při zkoušce z matematiky použil AI k řešení úloh, ve druhém studentka používala mobilní telefon, přestože to bylo zakázáno. V obou případech bylo zahájeno disciplinární řízení. Princip je stejný: takové jednání nelze tolerovat.

Současně bychom měli větší část zápočtů a zkoušek vracet k ústnímu ověřování. Zkušený akademik během rozhovoru rychle pozná, zda student problému skutečně rozumí, nebo pouze reprodukuje formulace, jejichž významu nerozumí. AI nám může cestu ke znalostem výrazně usnadnit a zbavit nás řady rutinních kroků. Skutečné porozumění problému nám ale nezajistí – to si musí každý odpracovat sám.

Kvalita výuky a profesní rozvoj akademiků

Ve vědecké oblasti dosáhla fakulta hodnocení OUTSTANDING. Co pro fakultu tento výsledek znamená a kde přesto vidíte prostor ke zlepšení?
Je to pro fakultu velmi dobrá zpráva a zároveň příležitost poděkovat kolegům, kteří se dlouhodobě věnují vědecké a tvůrčí činnosti. Bylo by ale chybou chápat výsledek jako potvrzení, že už není co zlepšovat.

V hodnocení podle Metodiky 17+ máme rezervy, zejména v modulech M1 a M2. Chtěl bych, abychom publikovali méně fragmentovaně a více strategicky – společně napříč katedrami, na silných tématech a s ambicí dostávat výsledky do kvalitnějších časopisů. Důležitý je pro mě také základní výzkum a větší aktivita při získávání projektů. Musíme kvalitní projektové žádosti systematicky připravovat a podávat, nenechat se odradit případným neúspěchem a dlouhodobě v tomto úsilí vytrvat.

Jaký význam přikládáte působení našich akademiků ve vědeckých a oborových radách jiných vysokých škol?
Považuji to za velmi důležité. Nejde jen o reciprocitu, ale především o vzájemné odborné obohacování. Kolegové v radách jiných škol poznávají odlišné přístupy a mohou přinášet podněty pro změny a inovace u nás. Stejně tak můžeme prostřednictvím jejich působení předávat zkušenosti a dobrou praxi, které se osvědčily na naší fakultě.

A pokud se přesuneme k výuce a lidem, kteří ji zajišťují – co byste chtěl posílit a jak velkým problémem je udržet talentované mladé akademiky?
Kvalitu výuky na fakultě nepovažuji za nízkou. Co bych ale chtěl změnit, je nastavení nároků na studenty. Mám pocit, že jsme jim v některých ohledech začali až příliš vycházet vstříc a postupně od nich vyžadovali méně. Kvalitní výuka přitom neznamená studentům všechno co nejvíce usnadnit; musí na ně také klást odpovídající intelektuální nároky. Studentské hodnocení je důležitá zpětná vazba, ale je třeba ho interpretovat s odstupem – negativní komentář může být někdy spíš reakcí na náročnost předmětu než na kvalitu vyučujícího.

Za podstatnou považuji hlavně zpětnou vazbu, která se týká připravenosti vyučujícího, srozumitelnosti výkladu nebo organizace předmětu. Kvalitu výuky zkrátka nelze zaměňovat s popularitou vyučujícího.

U mladých akademiků vidím jeden z nejvážnějších problémů současného vysokého školství. Talentovaný člověk dokončí doktorát, odborně roste, ale může odejít do soukromého sektoru, protože mu univerzita nedokáže nabídnout srovnatelné finanční podmínky.

Část řešení vidím uvnitř fakulty: v efektivnějším fungování, lepší organizaci výuky i administrativy a větší schopnosti získávat projektové prostředky. Vyšší finanční ohodnocení musí jít ruku v ruce také s kvalitním výzkumem, publikacemi a získáváním projektů. Peníze samozřejmě nejsou jedinou podmínkou akademické kvality, ale bez dostatečného finančního zázemí nemůže fakulta dlouhodobě kvalitně fungovat ani si kvalitní lidi udržet.

Doktorské studium

Novela zákona o vysokých školách výrazně změnila podmínky doktorského studia, především jeho financování. Jak se s novým systémem fakulta vyrovnala a jak ho s odstupem hodnotíte?
Poměrně dobře. Samotnou myšlenku nového systému jsem vnímal pozitivně, určitou obavu jsem měl především z toho, zda budeme schopni nové doktorandy finančně zajistit. Prostředky na nově přijímané doktorandy v prezenční formě už nepřicházejí z ministerstva, takže jsme řešili, zda bude mít fakulta dost vlastních zdrojů. Ukázalo se, že to dokážeme zvládnout především díky stipendijnímu fondu.

S odstupem novelu vnímám jako krok správným směrem. Pokud fakulta doktoranda financuje z vlastních prostředků, přirozeně pečlivěji zvažuje, koho do prezenčního studia přijme. Prezenční doktorand by měl být talentovaným začínajícím výzkumníkem, do jehož odborného rozvoje fakulta vědomě investuje.

Dva mladí kolegové, které nyní v prezenčním doktorském studiu máme, moje očekávání naplňují a od jejich školitelů i kateder slyším pozitivní zpětnou vazbu. V letošním roce bych rád přijal ještě několik dalších kvalitních doktorandů.

„Doktorské studium nemá být masovou záležitostí, ale promyšlenou výchovou talentovaných mladých akademiků a budoucích vědců.“

Na co si podle Vás musíme dát pozor, aby tato investice skutečně vedla k odbornému růstu doktorandů?
Klíčový je systematický dohled nad průběhem studia. Musíme průběžně hodnotit odborný růst, publikační výsledky, postup práce na disertaci i zapojení do výzkumného prostředí fakulty. Pokud doktorand očekávání dlouhodobě nenaplňuje, musíme mít odvahu změnit formu jeho studia a financování z fakultních prostředků ukončit.

Doktorské studium nemá být masovou záležitostí, ale promyšlenou výchovou talentovaných mladých akademiků a budoucích vědců. Pokud nás nový systém vede k pečlivějšímu výběru a důslednějšímu vedení doktorandů, může jeho kvalitu výrazně posílit.

Spolupráce s praxí a absolventy

Jak chcete dál rozvíjet vztahy s firmami a dalšími partnery fakulty?
Od svého nástupu se intenzivně věnuji prohlubování vztahů fakulty s podniky, municipalitami, ministerstvy, Českou národní bankou i absolventy. Jsem přesvědčen, že skutečně fungující spolupráce nevzniká podpisem smlouvy nebo jednorázovou akcí. Stojí především na konkrétních lidech a osobních vztazích.

Proto se s partnery setkávám nejen na fakultě, ale také je osobně navštěvuji. Před létem jsem například navštívil CLA Czech Republic a společnost Crytur. Právě Crytur je dobrým příkladem firmy, která staví na vysoké odbornosti, vlastním výzkumu a inovacích a má přitom světový dosah.

Propojování fakulty s hospodářským životem chceme posilovat také prostřednictvím Dne Ekonomické fakulty. DEF má být místem setkání studentů, akademiků, absolventů a partnerů fakulty. Součástí programu budou imatrikulace, vědecká konference doktorandů a setkání s osobnostmi zvenčí. Pozvání přijal Miloš Čermák a v diskusním stole mají vystoupit například Lucie Karlová z Preciosy, Zdenka Studená z Flexjobs, Leon Jakimič z Lasvitu a David Porš ze společnosti SM Works.

Vedle podobných větších akcí bych rád rozvíjel také komornější odborná setkání, například v rámci kolegia děkana. Rádi bychom na fakultu zvali osobnosti z České národní banky, akademického prostředí nebo byznysu a vytvářeli prostor pro diskusi nad konkrétními tématy a výměnu zkušeností.

„Úspěšný absolvent, který se ke své fakultě hlásí, je podle mě jedním z nejpřesvědčivějších svědectví o kvalitě školy.“

Velký potenciál mají také absolventi. Jakou roli by podle Vás měli v životě a dalším rozvoji fakulty hrát?
Snažím se mezi absolventy vyhledávat osobnosti, které by s fakultou udržovaly živý vztah, vracely se, diskutovaly se studenty a sdílely své profesní zkušenosti. Úspěšný absolvent, který se ke své fakultě hlásí, je podle mě jedním z nejpřesvědčivějších svědectví o kvalitě školy.

Spolupráci s absolventy a dalšími partnery proto nevnímám jen jako propagaci, ale jako součást rozvoje fakulty. Přináší zkušenosti z praxe, impulzy pro výuku a studijní programy a vytváří síť lidí a institucí, kteří mají k fakultě skutečný vztah.

Mezinárodní spolupráce

Co by podle Vás měla mezinárodní spolupráce fakultě skutečně přinášet a na jakých konkrétních příkladech už dnes můžeme stavět?
Někdy hrozí, že kolem internacionalizace vytváříme rozsáhlé agendy a aktivitu vykonáváme spíše proto, abychom ji mohli formálně vykázat. Tomu bych se rád vyhnul. Smyslem mají být konkrétní výsledky – společný vědecký projekt, studijní program nebo jiná dlouhodobá spolupráce.

Velký potenciál vidím v alianci RUN-EU. Už dnes máme dva dobře fungující double degree programy: International Management s Technische Universität Dresden a European Business se Zittau/Görlitz University of Applied Sciences. O oba se stará docentka Kateřina Maršíková, která má s mezinárodní spoluprací velké zkušenosti a významně se zasloužila také o zapojení TUL do RUN-EU.

Ohlédnutí za dosavadním působením

Do funkce děkana jste nastoupil v lednu 2025 a máte za sebou více než rok a půl vedení fakulty. Když se za touto dobou ohlédnete, jak se dnes v roli děkana cítíte a změnil se nějak Váš pohled na fakultu a její fungování?
V roli děkana se cítím dobře a samotná náplň funkce v zásadě odpovídá mým původním očekáváním. Změnilo se ale moje porozumění stavu fakulty. Za tu dobu jsem její fungování důkladněji poznal a dospěl k názoru, že některé věci budeme muset přehodnotit nebo strategicky pojmout jinak.

Jedním z témat je finanční situace. Bez projektových prostředků by příspěvek z ministerstva sotva stačil na pokrytí všech našich činností. Revizi podle mě vyžaduje také administrativa – musíme se ptát, které agendy jsou skutečně nutné, co lze spojit a kde nám může pomoci AI nebo jiný způsob organizace práce.

U některých odbornějších agend si navíc dokážu představit jiný model: konkrétní činnost může za odpovídající odměnu vykonat kolega z katedry, který pro ni má potřebnou expertizu. Je podle mě luxusem držet celoroční administrativní pozici kvůli odborné agendě, která se reálně vykonává jen několik měsíců v roce.

A co Vám v poslední době na fakultě udělalo největší radost?
Asi mladší generace kolegů na fakultě. Velmi si vážím například Terezy Semerádové, která spojuje kvalitní akademickou práci s iniciativou a ochotou pomáhat fakultě i v dalších oblastech.

A rozhodně není sama. Velmi kvalitní práci odvádějí také Jitka Vávrová a Lenka Červová z katedry marketingu a obchodu nebo Tereza Michalová z katedry podnikové ekonomiky a managementu. Kdykoli potřebuji pomoc, mohu se spolehnout také na Kryštofa Tichého nebo Evu Vychodilovou. A podobně bych mohl jmenovat i řadu dalších mladších kolegů, jejichž práce si velmi vážím.

Navzdory nepříliš dobrým platovým podmínkám vidím talentované lidi s energií, kteří odvádějí práci na mimořádně vysoké úrovni. V tom pro mě spočívá velmi konkrétní naděje, že fakulta má dobrou budoucnost.

Na úplný závěr ještě jedna odlehčenější otázka. Jak jste letos trávil léto a co Vám nejlépe pomáhá od práce vypnout?
Léto si užívám. Mám rád, když se podobně jako o Vánocích ruch trochu zpomalí a všechno se přepne do módu dolce far niente, tedy příjemného nicnedělání, které k létu tak nějak patří.

Nejvíc si odpočinu při pohybu. V létě proto posilovnu častěji vyměňuji za jakoukoliv aktivitu venku, ať už v Českém ráji, nebo ve středních Čechách.

O něco méně si užívám výheň v budově fakulty, kde ještě dlouho sálá teplo z naakumulovaných hliníkových oken. I tak je ale léto krásné období.

Děkuji za rozhovor. Rád bych zároveň všechny pozval na Den Ekonomické fakulty (DEF), který se koná 21. září. Osobně se na něj moc těším – myslím, že to bude skvělý způsob, jak společně odstartovat nový akademický rok.